ANO je zkorumpovaná strana

Kdokoli dostává nějaké peníze, je zkorumpovaný, nutně tedy i politické strany. Tešit nás může vědomí, že všechny.

Babiš označuje Transparency International za zkorumpovanou organizaci. Jeho obhájce Urbánek u soudu vysvětluje, že tomu je proto, že je někým financovaná. Konkrétně z grantů ministerstev a Evropské komise, či jiných institucí. Pokud je tedy někdo někým financovaný, je jím také zkorumpovaný.

V logice Babiše to dává zřejmě tento smysl: Jestliže mě někdo platí, tak určitě dělám přesně to, co můj donátor chce. A obráceně, pokud někdo, např. stát, někoho platí, musí ten dělat přesně to, co přichází za pokyny spolu s penězi. Tedy například:

• Učitel placený státem musí učit to, co předepíše úředník ministerstva.
• Novinář zaměstnaný v novinách musí psát, co požaduje vlastník, který jej platí
• Úředník na ministerstvu rozhoduje tak, jak nařizuje ten, kdo mu peníze přiděluje, tedy ministři při stanovující rozpočet.

Tak vypadá v praxi „Řídit stát, jako firmu“.

Kým je placena ANO? Vznikla díky penězům Agrofertu. Logikou argumentace Urbánka i jeho klienta Babiše je tedy Agrofertem nutně zkorumpovaná. Řekněme si to nahlas: „ANO je zkorumpovaná Agrofertem, protože ten jí poskytl prostředky na provoz“. Pak je ovšem celý „Lex Babiš“ zákon zbytečný, protože je přece samozřejmé (logikou Urbánka), že strany a politici se chovají tak, jak požadují donátoři jejich provozu. Tato logika se ostatně nevymyká tomu, jak většina politickou scénu vnímá. Urbánek a Babiš nám říkají, že to je samozřejmé.

Omezení vlivu silných donátorů na politiku má omezit jejich štědré financování ze strany státu. Zde ale přichází nejdůležitější pointa tvrzení Urbánka. I peníze od státu a podobných institucí korumpují. Urbánek uvádí, že Transparency International je zkorumpovaná právě těmi penězi, které měly politiku a organizace korupce zbavit. Urbánek a s ním i Babiš nevěří, že by mohl stát poskytovat nekorumpující prostředky.

Příčinou této úvahy je přesvědčení, že jedinou rozhodovací moc mají peníze. Když mám peníze, mám i moc. Bohužel, přesně tomu odpovídá naše politika. Možná bychom mohli rovnou i zjednodušit volební systém a dát každému tolik hlasů, kolik má na účtech peněz. Rozhodující vlivy by se tím zpřehlednily.

Soud se vyjadřoval ke svobodě projevu. Lhaní je dnes svobodným projevem názoru a stejně samozřejmou součástí politiky a dělby moci, jako vliv peněz. Bohužel, náš premiér je hlavním obhájcem tohoto názoru. Ale nestěžujme si, sami jsme si ve volbách tento názor zvolili.